Cesta do Cannes
Trasu cesty do Cannes prostě zaznamenat musím - jako varování, že ty dálnice nebyly postavený jen tak pro nic za nic! :-) Před dovolenou jsme totiž měli záměr vyhnout se zpoplatněným dálnicím a ušetřit tak na mýtném a známkách. Při cestě tam jsme se toho víceméně drželi. Cestou zpět už jsme dostali rozum:-D
Cestě předcházelo velké plánování a pečlivá příprava. A velké dohady. Někdo totiž byl párkrát v Kitzbuhelu, a tak srovnal vzdálenost do Kitzbuhelu se vzdáleností do Cannes a zjistil tak, že v Cannes budeme za 14-16 hodin, když pojedeme mimo dálnice. A někdo jiný zase ležel celý dny v mapách, diskutoval na cestovatelských fórech a propočítával na různých plánovačích tras dobu jízdy do Cannes mimo dálnice. Osoba č. 2 došla k číslu 20 hodin, když to dobře půjde. A jelikož osoba č. 2 je vcelku dominantní a vždycky musí být po jejím, nevyjeli jsme o půlnoci, ale už po šesté večerní v pátek 18.9. 2009.
Vyjížděli jsme od Hradce Králové, další zastávkou byl až Rozvadov, kde jsme byli o půl jedenácté večer. Dotankovali jsme, koupili jsme desetidenní rakouskou dálniční známku (7,7 € - rok 2009), odolali jsme místnímu McDonaldu a uháněli jsme po německých dálnicích na Mnichov. Hranice s Rakouskem jsme překračovali v 1:30 za zvuků Beatles. Na Brenneru nás zkásli o 8 € a když jsme sjížděli z dálnice před Brixenem, tak ještě o dvě eura. Pak jsme teda začali naši eskapádu po vedlejškách. Jeli jsme přes Brixen a Varnu, přemýšlela jsem, kde asi bydlí James003, a po čtvrté hodině jsme už bloudili v Bolzanu. Jo a dokonce jsme si udělali asi tak 4minutovou pauzu!:-)))) Pokračovali jsme na Trento a k mému oblíbenému jezeru Lago di Garda, kam jsme dorazili ještě před východem Slunce - bohužel, protože jsme tak sotva viděli, kde to jezero vlastně je:-) Ale cestou do Limone sur Garda jsme jeli takovýma těma ementálovýma tunýlkama s vyhlídkama směrem na jezero, který jsme
pise.cz/26813-fotograficky-z-alp.html">loni pozorovali z lodi právě z toho jezera:-)
V 7:30 jsme konečně udělali hodinovou pauzu na parkovišti u nějaký vesnice před Piacenzou a spali jsme. Spaní v autě fakt není tak pohodlný, jak jsem si myslela. Pak jsme to valili, stále po neplacených silnicích, chvíli směrem na Janov, pak ale na Alessandrii a Asti, abychom hranici IT-FR překračovali přes Colle di Tenda. Z provozu mám celkově dobrý dojem, ale tak já neřídila, žejo. Přes noc se vůbec jelo dobře i mimo dálnice. Myslím - ale já neřídila, žejo :-)
Francia, wouhou!
Někde před Cuneem (jakože Cuneo) jsme najeli na moc pěknou čtyřproudovku. Tak jsme si ji tak pochvalovali, až nás to stálo dvě eura, protože jsme byli na dálnici, kterou navigace nějak nepobrala:-) Ještě před Cuneem jsme natankovali na Shellce (nafta 1,109 €/litr - rok 2009), načež jsme po pár kilometrech objevili jakousi benzinku v poli, s naftou za 1,030 €. Mimochodem, docela mě zaskočilo, že hodně čerpacích stanic v Itálii je s obsluhou, jako že vám tam sami natankujou. Nevim no, dlouho jsem se s tím nesetkala:-) Jinak musím říct, že námi koupená nafta byla vlastně jedna z nejdražších, jaké jsme cestou potkali.
Za Cuneem začaly serpentiny a krásné výhledy na francouzské přímořské Alpy (moře pořád v nedohlednu:-) ), tak jsme si říkali, jaká to je pěkná a zajímavá cesta... To jsme ještě netušili, že po přejetí státní hranice pojedeme těma serpentinama ještě asi 2 hodiny. Cuneo se nachází asi
Projeli jsme tunelem, já patřičně unešená z toho, že už jsme teda ve Francii.... :-) a před námi se otevřely úchvatný hory, výhledy do údolíček a taky klikatá cesta, kterou jsme měli jet... Ale tak pořád to byla sranda, bylo to pěkný, foťák v pohotovosti... Sjeli jsme jeden kopec, začínal druhý. Samý serpentiny. Vyjeli jsme ho a hned zase dolů. Stejným stylem. A další kopec. A zase dolů serpentinama. A takhle asi tisícmilionkrát. Asi po půlhodině jsme dali fotící a vydýchávací pauzu a pak znova. Za další půlhodinu jsme dojeli do městečka Sospel, který bylo moc příjemný, takový malebný, uzoučký uličky... No, pak jsme se ještě další hodinu motali z kopce do kopce, úchvatně zábavný, hlavně když jsem začala dost intenzivně pociťovat, že jestli projedeme ještě jednou vracečkou, budu zvracet já. Jsem fakt ráda, že jsme touhle cestou jeli, ale zřejmě jí člověk jede jen jednou za život. Kdo by to dobrovolně chtěl zažít víckrát???:-)
A všude cedule "Pozor, padá kamení". A pršelo.
Francouzský nápisy, huhuuuu!
NICMÉNĚ! V mém cestovatelském deníku je u času 15:20 velký nápis NICE! Jou, dojeli jsme do Nice a hned na okraji města začal ten pravý středomořský provoz. Jižní Francouzi jezdí prostě JINAK než my, i jinak než Pražáci... No, motali jsme se přes Nice nějakých 20 minut stylem brzda-plyn a kdybych tohle město znala jen z auta, tak by mě pěkně sralo a vůbec by se mi nelíbilo. Vymotali jsme se na pobřeží a dali jsme pauzu v Cagnes sur Mer - jo, konečně bylo vidět moře! Jsme si v těch horách pořád říkali, že UŽ přeci musí být vidět moře! A pořád nic, až v Nice na promenádě. Pak jsme se ještě crcali nějakých 40 minut těch 20 kiláků do Cannes k agentuře, kde naštěstí proběhlo všechno bez problémů, protože kdybych měla po 22 hodinách cesty ještě něco řešit, tak to už bych si fakt radši ustlala na pláži:-D
Článek o canneských prázdninách zde
Cestu zpátky jsme teda zvolili po dálnicích, takže jsem čekala nudu, vopruz, hnusný výhledy na hnusnou dálnici... a vono houby, dálnice byly moc příjemný, vyrazili jsme v 9:30 z Cannes, Francii jsme přejeli za hoďku, provoz v pohodě, výhledy na moře a nečekaně i na Eze a to vše za 4,8 €.
Koukejte, kolikrát je tam napsaný NICE! :-)
A už jsme se řítili po A10 na Janov a odtud na Milano. Před Milanem nás zkásli o 22,60 €, což byla cena za cca 250km dálnic.
Pak jsme chvilku zabloudili do Monzy, což nás stálo 5 euro na mýtném, ale pak jsme už v pohodě najeli na dálnici směr mé oblíbené Lago di Garda. To jsme opět neviděli, ale Autostrada del Brennero je ke kochání taky dobrá (a pro mě vlastně všechno, na čem jsou italský nápisy, takže jsem si fotila každý druhý ukazatel...:-)) )
Pro část osádky našeho auta zřejmě nejzajímavější moment dovolené. :-D
Další zastávka na čerpačce a pak dalších 42 € pryč. V zápětí přicházíme i o 21,40 € na mýtném před Brennerem. Fotíme panoramata na Agip Matrei a za chvíli platíme 8 € u Schonbergu. Okolní krajina je z auta mnohem úchvatnější než z autobusu. Možná proto, že nechci kazit morálku a nespím. Čekám totiž, kdy začne sněžit.
Interesantní poznámka pro příště - přímo u silnice nedaleko za Innsbruckem stojí kostelík Karlskirche, jsou tam na něj i směrovky na odpočívadlo, růžovobílý kostelík vypadá z dálnice hezky, tuším, že zblízka ještě líp a přilehlé parčíkové odpočívadlo přímo lákalo k zastavení:-) Jinak Inntal Autobahn je taky hezkej název. :-)
Cesta do Cannes:
Doba trvání: 22 hodin včetně hodinové pauzy, délka trasy:
Cesta z Cannes:
Doba trvání: 15 hodin, délka trasy:
Nafta celkem: cca 4.300 Kč
Miluji statistické přehledy:-)
Související články
Komentáře
| RE: Cesta do Cannes | amelie00 | 21. 10. 2012 - 18:26 |